Leica TCS SP-5 X

Konfokální mikroskop s vysokým rozlišením Leica TCS SP5 se čtyřmi lasery (bílý laser, UV lasery 355 nm a 405 nm, argonový laser) představuje jedinečné vybavení pro studium biologie chromatinu. Důležitou součástí systému je box, který udržuje podmínky nutné pro kultivaci buněčných linií, a umožňuje tak zkoumat procesy v živých buňkách. Díky tomuto zařízení může naše skupina provádět řadu zajímavých experimentů:

FRAP(Fluorescence Recovery After Photobleaching)

Technika FRAP se používá pro studium dynamiky pohybu molekul jako je difúze, transport nebo jiný druh pohybu fluorescenčně značených molekul v živých buňkách. Principem FRAP je sledování návratu fluorescence po vysvícení (bleachingu) definované oblasti ROI (region of interest) vzorku a její zaznamenání v podobě série obrázků. Návrat fluorescence je důsledkem pohybu nevysvícených molekul z okolního prostředí do vysvícené oblasti. Rychlost tohoto pohybu a míra plně obnovené intenzity fluorescence poskytuje informaci o mobilní/nemobilní frakci fluorescenčně značených molekul. V naší laboratoři používáme FRAP spolu s GFP-technologií ke zkoumání kinetických vlastností proteinů v živých buňkách (Obr. 1). K vysvícení používáme 488-nm argonový laser.

Fotokonverze

Fotokonverze je změna fluorescenčních vlastností fluorochromů po expozici UV laserem (405 nm). V našem případě používáme fluorochrom Dendra2, který vykazuje excitační a emisní maxima při 490 a 507 nm, podobně jako EGFP nebo FITC.  Fotokonverze Dendra2 se objeví při vystavení buněk UV záření. Aktivovaný Dendra2 protein  je charakteristický excitačními a emisními maximy  při 533 a 573 nm. Experimenty na základě fotokonverze umožňují např. sledování pohybu buněk v kolonii, změny v distribuci sub-buněčných struktur a proteinů u mateřské a dceřiných buněk, atd. V naší laboratoři sledujeme v živých buňkách distribuci definované oblasti chromatinu během buněčného cyklu a po různých ovlivněních (Obr. 2).

Indukce dvouřetězcových zlomů v DNA(DSBs - Double Strand Breaks)

Mezi nejčastější příčiny vzniku dvouřetězcových zlomů v DNA patří ionizující záření a chemické látky. Pokud tato poškození nejsou opravena, mohou vést k buněčné smrti nebo k mutaci. Procesy opravy DNA jsou dlouhodobě na vrcholu vědeckého zájmu, a ačkoliv už bylo objeveno mnoho proteinů, které se reparace DNA účastní, stále je potřeba řadu funkčních aspektů objasnit. Pomocí UV laseru (355 nm) je možné indukovat dvouřetězcové zlomy v definovaných oblastech DNA a poté přímo v živých buňkách zkoumat procesy opravy DNA na úrovni chromatinu (Obr. 3).

1.Stixová et al., 2011 (Epigenetics & Chromatin): 1a)kinetika proteinu UBF v jadérku. 1b)grafické znázornění kinetiky proteinu UBF u myších embryonálních fibroblastů neovlivněných (černé body), ovlivněných TSA (trojúhelníky) nebo aktinomycinem D (čtverce). 2.Fotokonverze (D. Y. Orlova): neaktivované buňky Dendra2 emitují zelenou fluorescenci: H4-GFP. Po fotoaktivaci UV laserem (405 nm) v oblastech ROI lze detekovat histon H4 v červené části spektra. 3.Indukce DSBs provedená u buněk U2OS (G. Šustáčková): oblasti ROI byly ozářeny UV laserem (zeleně) a detekce zlomů v DNA (modře) byla provedena imuno-barvením specifickou protilátkou proti γH2AX (červeně).4.Příklad barvení F-aktinových vláken (zeleně) a jadérek (červeně) u myších fibroblastů (DNA modře) (G. Šustáčková).

Imunocytobarvení

Technika imunofluorescenčního barvení pomocí specifických protilátek se používá pro vizualizaci buněčných proteinů. Tuto metodu lze použít i v kombinaci s FISH nebo technikou transfekce (GFP fúzní protein). V naší laboratoři se zaměřujeme převážně na studium jaderných proteinů jako jsou například proteiny histonové povahy nebo heterochromatické proteiny. Pomocí mikroskopu Leica DMRXA s vysokým rozlišením získáváme velmi kvalitní 3D obrázky jaderných struktur a v duálně barvených preparátech lze pak hodnotit míru kolokalizace proteinů.

1.Uhlířová et al., 2010 (J. Cell. Biochem.): GFP-TRF1 (zeleně) + PML (červeně) u myších fibroblastů (DNA modře); 2.Uhlířová et al., 2010 (J. Cell. Biochem.): RAP1 (zeleně) + PML (červeně) u myších fibroblastů (DNA modře); 3.Bártová et al., 2009 (J. Histochem. Cytochem.): H3K4me2 (zeleně) + centromera 14/22 (červeně) u buněk A549; 4.Horáková A. (disertační práce ): SC-35 (červeně) a transkript genu c-myc (zeleně) u buněk HT29 (DNA modře); 5.HP1alfa (červeně) + lamin A (červeně na okraji jádra) + H3K4me3 (zeleně) u myších fibroblastů; 6.Horáková et al., 2010 (J. Struct. Biol.): H3K9me1 (zeleně) u myších fibroblastů po ovlivnění TSA (DNA modře);7. zvetšená oblast s H3K9me1 (zeleně) kolem chromocentra (modře).

 

FISH(Fluorescenční In Situ Hybridizace)

Pomocí FISH techniky v naší laboratoři detekujeme různé části genomu jako například chromozomální teritoria, jednotlivé geny, ale i centromerické a telomerické oblasti chromozómů. Pro získávání 3D obrazu je používán konfokální systém obsahující epifluorescenční mikroskop Leica DMRXA, konfokální jednotku QLC100 s Nipkowovým diskem a argon-kryptonový laser jako zdroj světla. Speciálním softwarem Acquiarium jsme pak schopni analyzovat radiální distribuce genetických elementů v buněčném jádře (Matula et al. 2009).

1.Harničarová et al., 2006 (Exp. Cell Res.): amplikony genu c-myc (červeně) a teritoria chromozómu 8 (zeleně) u buněk HT29 (DNA modře); 2.centromery chromozómů 9 a 10 u buněk HaCat (DNA modře), 3.Uhlířová et al., 2010 (J. Cell. Biochem.): klastry telomer  (červeně) u myších fibroblastů (DNA modře).