Jak se mladé pohlavní chromosomy brání degeneraci? Vědci z Biofyzikálního ústavu usvědčili epigenetiku

14. 8. 2018

Vědci z Biofyzikálního ústavu v Brně a Ústavu experimentální botaniky v Olomouci ve spolupráci s francouzskými a švýcarskými vědci odhalili pozoruhodný mechanismus kompenzující degeneraci evolučně mladého chromosomu Y u dvoudomé rostliny silenky širolisté. Jejich zjištění bylo publikováno v prestižním časopise Nature Plants.

Jak živočichové a rostliny kompenzují degeneraci chromosomu Y?

Pohlavní chromosomy X a Y pocházejí z jednoho páru nepohlavních chromosomů (autosomů). Třebaže na počátku své oddělené cesty byly stejné, v průběhu evoluce chromosom Y degeneruje -  jeho aktivita klesá, ztrácí důležité geny a „sbírá“ opakující se úseky DNA. Jeho partner, chromosom X, svoje geny neztrácí. Aby tak nedocházelo k nerovnováze aktivity genů u samce (má chromosomy X a Y) a samice (má dva chromosomy X), vznikla řada různých mechanizmů kompenzace dávky genů – umlčení jednoho ze dvou chromosomů X u samic (u savců), zvýšení aktivity jediného chromosomu X u samců (u octomilky) nebo snížení aktivity obou chromosomů X (u háďátka). „Zajímala nás, zda existuje kompenzace dávky genů u dvoudomé rostliny Silene latifolia, která má na rozdíl od člověka evolučně velmi mladé pohlavní chromosomy X a Y,“ říká dr. Roman Hobza z Biofyzikálního ústavu Akademie věd v Brně.

 

Za rovnováhou aktivity genů u samců a samic stojí epigenetika

 „Zjistili jsme, že při evoluci kompenzace dávky genů na pohlavních chromosomech dochází nejprve ke zvýšení aktivity genů na chromosomu X, a to u obou pohlaví, což je situace u naší unikátní silenky širolisté, a až následně v průběhu evoluce se inaktivuje jeden z chromosomů X, což lze vidět u savců, včetně člověka,“ dodává brněnský vědec. Jeho kolega  a spoluautor publikace dr. Radim Čegan dodává: „Naším objevem, jsme podpořili klasickou hypotézu slavného evolučního biologa Susuma Ohna.“

Vědci zjistili, že exprese genů závisí na tom, zda geny pocházejí od otce nebo od matky, že se zde uplatňuje takzvaný „genomový (parentální) imprinting“. Geny ležící na chromosomu X měly totiž vždy vyšší expresi, jestliže pocházely od matky, než pokud byly zděděny od otce. „Stojí před námi velká výzva - zjistit, jaký je molekulární mechanismus regulace aktivity genů na chromosomu X,“ doplňuje dr. Roman Hobza, „naše předběžné analýzy naznačují, že by v pozadí mohly stát epigenetické změny, například metylace DNA.“

 

První obrázek: Jeden z autorů - dr. Roman Hobza z Biofyzikálního ústav AVČR v Brně.

Druhý obrázek: Pohlavní chromosomy a květy dvou druhů silenek používaných při studiu evoluce pohlavních chromosomů, kde je vidět velký chromosom Y, u něhož ještě nedošlo k fatální ztrátě genů, jak je tomu u savců.

Připravil: Eduard Kejnovský, Biofyzikální ústav AVČR ve spolupráci s Odborem mediální komunikace Kanceláře AVČR

Foto: archív Romana Hobzy

původní článek v Nature Plants: https://www.nature.com/articles/s41477-018-0221-y